Lužní lesy, rozlehlé louky a pestré mokřady v nivách řek Moravy a Dyje patřily – a stále patří – k nejcennějším přírodním pokladům jižní Moravy. Tato krajina byla po staletí formována pravidelnými záplavami, které přinášely vodu, živiny i život. V jejich stínu vznikala mozaika mokřadů nejrůznějších typů, od tůní přes slepá ramena až po sezónně zaplavované louky. To však utrpělo zásahy realizovanými v minulosti.

S příchodem intenzivnějšího hospodaření se tvář krajiny začala měnit. Nejprve přišly meliorace, zejména v povodích menších toků. Ty umožnily přeměnit původní vlhké louky a pastviny na ornou půdu, ale zároveň narušily přirozený charakter drobných vodních toků. Jak rostl tlak na zemědělskou produkci, mizely další mokřady a velká část záplavového území byla postupně přetvořena na pole a sečené louky.

Zásadní zlom však přišel v letech 1968–1989, kdy byl realizován rozsáhlý projekt vodohospodářských úprav jižní Moravy. Jeho cílem bylo ochránit obyvatele před povodněmi, ale zároveň dramaticky změnil přirozený vodní režim celé oblasti. Většina původních záplavových území se ocitla za protipovodňovými hrázemi a přestala být pravidelně zaplavována. Tím se narušily procesy, na nichž lužní ekosystémy po staletí závisely. Za hrázemi se krajina rychle proměnila – mnohé nivní louky byly zorány, některé mokřady dokonce zcela zavezeny. Spolu s nimi zmizela i část biologické rozmanitosti, která byla na pravidelný přísun vody a dynamiku říčních niv navázána.

Od změny režimu před více než třiceti lety jsou s větším či menším úspěchem realizovány různé projekty, jejichž cílem je navrátit do krajiny vodu a s ní i dřívější přírodní pestrost. Nejnovější iniciativa s mezinárodním přesahem nese název „Podpora biodiverzity a udržitelného turismu v katastru obce Lanžhot“ Projekt byl oficiálně zahájen v únoru 2026 a doba jeho trvání by měla být tři roky.