Koncept Biosférické rezervace – Biosférická rezervace Dolní Morava

Pozitivní udržitelné využití přírodních zdrojů krajiny.

Co je to biosférická rezervace?

Oblasti biosférických rezervací jsou terestrické, pobřežní nebo mořské ekosystémy řízeny na participačním základě s důrazem na místní komunitu, řešení konfliktů, podporu lidských činností vedoucí k pozitivnímu udržitelnému využití přírodních zdrojů kulturní krajiny. Biosférická rezervace, jako je např. Tehuacan-Cuicatlan v Mexiku (viz. foto) musí být uznána v mezinárodním Programu UNESCO Člověk a biosféra (Man and the Biosphere – MaB), který byl vyhlášen v roce 1970 s cílem zlepšit vztah člověka k životnímu prostředí pomocí udržitelného využívání přírodních zdrojů s využitím vědeckých poznatků i tradičních znalostí.

Vyhlašování biosférické rezervace

Biosférické rezervace, jsou navrhovány národními vládami a vyhlašovány Mezinárodní koordinační radou MAB (ICC MAB) a musí splňovat minimální soubor kritérií a podmínek. Vyhlášení musí být podpořeno souhlasem významných subjektů dané oblasti (místní samosprávy, podnikatelé, státní správa atd.). Pro vyhlášení biosférické rezervace přijaly některé státy specifickou legislativu. V ČR, ale i v jiných účastnických státech, nemá institut biosférické rezervace žádnou oporu v zákoně. To může působit obtížnější jednání s orgány státní správy. Tento stav však nutí biosférické rezervace využít pružnost a kreativitu a umožňuje fungování v rozdílných politicko-geografických podmínkách.

Základní funkce biosférické rezervace

Pro biosférické rezervace jsou závazné tři základní, vzájemně se doplňující funkce:

ochrana přírodní a kulturní různorodosti,
podpora udržitelného rozvoje,
logistická podpora environmentální výchovy a vzdělávání, výzkumu a monitoringu.

Na území biosférické rezervace se vždy nacházejí lokality národního systému chráněných území (národní parky, přírodní rezervace apod.) nebo jiné, často mezinárodně uznávané oblasti (Památka světového dědictví, Ramsarská úmluva, Natura 2000 atd.).

Zonace biosférické rezervace

Zonace nemá restriktivní moc, při rozvržení se zohledňuje stávající legislativní ochrana území s respektem k zájmům zainteresovaných subjektů. Území je rozčleněno do tří zón, nejedná se o zóny odstupňované ochrany přírody, ale o funkční rozdělení napomáhající vyváženě plnit všechny základní funkce:

Jádrová oblast – chránící biologickou diverzitu, uplatňující monitoring přirozených či minimálně poškozených ekosystémů, provádění nedestruktivního výzkumu a ostatní využívání s nízkým dopadem (např. ekoturistika a vzdělávání). V zóně je vyloučen jakýkoliv management. Jádrových zón může být v rámci území i více a většinou jsou chráněna národní legislativou jako zvláště chráněné území.
Nárazníková zóna – obklopuje nebo spojuje jádrové zóny, které chrání před negativními vlivy. Je využívána především pro činnosti související s ochranou přírody a ekologickými postupy, včetně environmentálního výzkumu a výchovy, rekreace, ekoturistiky atd. Šetrné udržitelné hospodaření a využívání přírodních zdrojů zde není vyloučeno. I nárazníková zóna může být chráněna národní legislativou.
Přechodová oblast neboli tzv. oblast spolupráce – nejvýznamnější zóna, zahrnující zbytek území. Zde probíhá běžná hospodářská činnost či jiné užívání, se zvláštním důrazem na podporu šetrného hospodaření. V této zóně by všechny dotčené subjekty (orgány státní správy, územní samosprávy, zájmová sdružení, výchovné instituce, podnikatelské subjekty, veřejnost a další) měli společně pracovat na udržitelném rozvoji a využití zdrojů této oblasti.